Kapka lásky je víc než vodopád zlata.

Fuji

Chtěl jsem mu říct , ještě spustu věcí ale uvědomil jsem si že po tomhle už nejsou potřeba, doufám že to pochopil a ne že to byla záležitost na jednu noc, jak se tak říká.

Začali se mi zavírat oči a ani ne za minutu jsem spal blaženým spánkem.

Ryuu

"Tak umyjeme se a  půjdeme ven , jdi opatrně aby tě to nebolelo." řekl jsem ale odezvy jsem se nedočkal. Podíva jsem se na to moje sluníčko a vidím že mi usnulo, usměju se nad tím , tak malí roztomilí a nevinný , doufám že mě za tohle nebude Kasumi nenávidět , ale on za to stojí. Oba dva jem nás otřel a umyl.(potop )Pomalu aby se nevzbudil ho vezmu do náruče a vylezu spolu s ním z vany. Obalím ho pořídně do ossušky a rychle ho přenesu do postele a zabalím do deky , pak se dojdu usušit  A vezmu si kalhoty od pyžama.Potom se vrátím k Fujimu ale bohužel už neuvidím tu bezstarostnou spící tvář ale zato vidím jeho úsměv, ale hned nato se zamračí , odezva nato jak si sednul.

"si v pořádku miláčku ? , promiň" řeknu mu , opravdu jsem ho nechtěl zranit.

" ne to je v pořádku , já to taky chtěl můžu si zato sám " řekne mi , achjo neodbitý kluk , ale stejně ho miluju.

"Počkej tady , dojdu pro něco co ti trochu pomůže jo ," jen zakýval hlavou na znamení souhlasu.Tak jsem se vyplížil z jeho pokoje a rychle šel do toho mého štěstí že mám epokoje vedle sebe nerad bych aby mě tu nachytal někdo nachytal jak se blížím do svého pokoje. Dojdu do šuplíku a vytáhnu tubu s mastičkou a rychle se vrátím spátky , zabouchnu za sebou dveře oddechnu si.

" Nechci si stěžovat , ale trvalo ti to nedalo se to tu bez tebe vydržet , pojď´ sem ," řekne a začne ke mě natahovat ručičky , neodolám a zasměju se tomu , přesto jdu k němu jeto tak, roztomile dětinské .

"nejdřív otočit něco ti na to dám , tak šup" bez řečí se otočil asi ho to opravdu muí bolet , příště si dám pozor , a nenechám se zlákat , na to jeho ...nene v klidu , doufám že nějaké příště bude. Sundám mu ručník a hodím ho do koše na prádlo , potom si vymáčknu mastičku a začnu ji jemě rostírat , zasykne jakmile se dotknu jeho zadečku.Je mi líto jestli ho to bolí.Už mám hotovo tak tubu zaklapnu a schovám ji někde v pokoji.

"Už je to lepší ? " zeptám se jen se rychle otočí a obejme mě .Tak roztomilí.

" jo je to lepší děkuju" . řekne radostně.

"To jsem rád, ale stejně ještě chvíli potrvá než se to zahojí" vyčítám si to .

"ne to je v pořádku , už to nech jasný " řekne a dá mi francouzáka.

" lásko , už budu muset jít k sobě , je mi líto ale ráno sem chce za tebou jít Kasumi , tak by mě tady mohla najít, " lípnu mu pusu na čelo , položím ho do postele a přikriju peřinou.

" to není fér a to nevadí Kasumi o přežije ale ." umlčím ho pusou .

"zlato je mi to líto ale slibuju že po obědě budeme spolu , Kasumi a naši jedou nakupovat , tak tu budme jen mi a dovjčata, dobrou maličký" jdu ke dveřím ještě se se mnou rozloučí.

"tak dobrou , ale nezapomeň na to " na to sem za chvilku vlezl do sveho pokeje zalezl do postele a usnul s nádhernými vzpomínkami.

Fuji

Už skoro spím když v tom uslyším zvuky na chodbě ale nevěnuju jim pozornost s tím že si Ryuu asi něco zapoměl , ostatní mají pokoje dál. A tak tedy zavřu oči, a usnu. Krásný sen se mi zdá, dokud mně z něj neprobudí, cizí studené ruce. Něco nesrozumitelně zamumlám v předpokladu, že je to Ryuu a chce si užít ještě o něco víc. Mezitím se ty studené ruce přesunou až k mým rtům, dotyčná osoba se k nim skloní, a její jazyk je celé zkoumavě orámuje. Usměju se pro sebe a oči nechávám stále zavřené. Je to příjemné. Nohy mi rozrazí od sebe, a vtěsná mi mezi ně svoje koleno. Kterým začne třít můj rozkrok. Z úst se mi vydere sten, a hned jak je pootevřu, vecpe se mi do nich cizí jazyk. Začne mi plenit ústa. Každý kout mých úst řádně prozkoumá, a pak se odtáhne. Na rty mi ihned dopadne jakýsi kus látky. Počkat, látky?

Ne, je to něco jako roubík. Zakousnu se do něj zuby, a zasměju se, až teď otevřu oči a zjistím, že ten kdo si semnou celou dobu hrál, nebyl Ryuu, ale Hikaru. Slizce se na mně usměje se a začne mi stahovat kalhoty. Okamžitě mi dojde, že tohle není v pořádku, a začnu kolem sebe v naději že se ubráním, a dostanu své ruce z provazu, který mám obmotán kolem zápěstí, začnu máchat nohama.

Ale docílil jsem jen toho že se provaz víc utáhl a začal se i zařezávat do rukou a začala se mě zmocňovat panika, když se mi Hikaru vmněstnal mezi nohy.Začnu sebou znovu mlít ale beznadějně  docílím jen toho že  se mi někdo další  pokouší udržet nohy v klidu vzhledm k tomu že je tu Hikaru tak ten druhý bude Arata , no vida vzhledem k tomu že se mě tu pokouší znásilnit  mi to ještě myslí ha ha , zabavný přemýšlím tu dan blbostma místo toho abych se zkusil dostat z pout , když ....."aaaahh" vidám divný zvuk jak se mi pokouší dostat prst do zadečku .

Palíto a pěkně bolí od toho jak jsem se zranil , začnou mi stékat po tvářích slzy a boleset na chvíli ochromí mé tělo ,  už to začíá být zlý , bože, comám dělat pro Merlina , oni mě znásilnání že sem radši nezůstal v tom děcáku nebo nechtěl být v pokoji s Kasumi , nene to je až moc exstrémní ," aaaha,hmch" pokouším sse mluvit ale moc to nejde když v tom mi ruka jednoho z nich začne zpracovávat můj penis, a mě se chtíc nechtíc začne zmocňovat vzrušení, ale to přejde hned jak se do mě Hikaru pokouší dostat tři prsty najednou.V tom se mo podaří uvolnit ruku ze sevření  a okamžitě si sundám roubík a pokouším se rovázat si ruku ale nepodaří se mi to v čas a Arata mě zastaví chití mi ruku "á pom:.." chci začít křičet ale to mi Arata nacpe jazyk pomalu až do krku a pokyne Hikarovi aby do mě pronkl nevím co mám dělat , už ho cítím na zadečku , když v tom se rozrazí dveře a ........

Ryuu

Nějakou dobu se převaluju v posteli a nemůžu usnot při myšlenkách na ty nádherné chvíle kteér jsme spolu s Fujim prožili , tak rád bych si ho znovu vzal , jaká škoda to nejde.Po dívám se na hodny je dost pozdě , rozhodnu se jít s pát ale přitom se mě začne zmocňovat divný pocit ohledně Fujiho ale to bude jen z toho že jsem nevyspalí povzdychnu si .

Už skoro spím když uslyším tlumené vzlyky a křik který v zápětí utichne , asi se mu něco zdá měl bych ho jít vzbudit .Vyplížím se z pokoje a pomalu jdu k Fujimu a slyším moc divné zvuky ak radši zrychlím a když otevřu dveře naskytne se i neuvěřitelný pohled na to  jak se pokouší znásilnit Fujiho a ten leří se svázanou rukou a roubíkem okolo krku na posteli a na mě pro mě nejhorší zpráva sedí Arata a drží mu ruku , a Hikaru se do něj chystá proniknout .

Jen co si mě všimnou se oba začnou pakovat a zdrhat.

Stále zaraženě stojím ve dveřích a dívám se na opět krvácejícího, a nyní i plačícího Fujiho. Slzy mu stékají po tváři. Hned se k němu rozejdu, a s mohutnou ránou za sebou prásku dveřmi. Sednu si k němu na postel, pořádně mu rozvážu ruce a on mně ihned chytne kolem krku.
„Fuji…“ Zašeptám, a on se ke mně tiskne, co to jde. Chytnu ho kolem pasu, a přehodím přez něj deku. Kleme se, a jeho zranění mi krvácí na kalhoty na spaní. „Promiň, mi to. Neměl jsem tě tu nechat. Mělo, mi být jasné, že si budou chtít vyzkoušet jaké to s tebou je.“ Šeptal jsem mu tiše a chlácholivě do ouška. Seděli jsme tam v klidu v objetí, dokud se neotevřeli dveře dokořán a nevešel můj táta. Koukl na nás a pousmál se a pak dovnitř přitáhl ty dva šmejdy! Dívali se na Fujiho, a pak na mně, měl jsem sto chutí je zabít!
„Nechcete tady Fujimu, a Ryuuovy něco říct? Myslím, že Fuji už tu asi nebude chtít být, díky tomu co jste mu provedli vy dva… Stydím se za vás!“ Fuji se mi ještě víc schoulil v náruči.
„J-já… Já tu ch-chci být s Ryuuem, ale.“ Zašeptal, až jsem si myslel, že ho táta nemohl ani slyšet. Přikývl a mně bylo jasné, co to znamená.
„Můžete spolu být v zahradním domku pro hosty." Ano! Přesně tohle jsem od našeho táty čekal. Že se nás nebude chtít vzdát za žádnou cenu.
„A vy dva. Pánové máte do konce roku zákaz kamkoliv chodit!“ Zavrčel a doslova je vyhodil z pokoje.

„Ať máte klid.“ Usmál se. Náš klid, ale moc dlouho netrval, když se do pokoje přiřítila Kasumi, a civěla na nás jako na řetízek ve vitríně. Nevěděl jsem, co mám dělat, tentokrát nás ale zachránila mamka, která nám nesla nějaké nové oblečení pro mojí malou oběť.
„Kasumi, nech je být. Ať si Fuji odpočine.“ Usmála se a prohrábla mu tmavé vlasy, které vykukovaly ze spod peřiny. Usmál jsem se na ni a kývl v děkovném gestu. Také přikývla a odešla společně s Kasumi, která se podle následujícího „výkřiku“ zhroutila, protože její vysněný přítel se stal za jeden den mojí životní láskou. Zhruba po třech dnech byl Fuji už celkem v pohodě, a ani mu moc nevadilo potkávat ve škole, a i v normálním domě rodičů moje bratry. Nevšímal si jich, a když na něj mluvili, byl jsem vždy v jeho blízkosti. Přestěhoval jsem naše věci do Zahradního Domu Pro Hosty, a tam teď „bydlíme“, já a moje láska.

Zazvonil zvonec a  lásky nebude nikdy konec.

M-chan a Mianako.